Johann Gottfried Eichhorn

Johann Gottfried Eichhorn (16. října 1752, Dörrenzimmern – 27. června 1827, Göttingen) byl německý protestantský teolog, osvícenec, historik, orientalista a biblista. Představitel tzv. göttingenské historické školy. Je považován za zakladatele moderní starozákonní kritiky.

Narodil se v Dörrenzimmernu, jež je dnes částí města Ingelfingen. Vystudoval na univerzitě v Göttingenu (1770–1774), byl žákem Johanna Davida Michaelise. V letech 1775–1788 byl profesorem orientálních jazyků na teologické fakultě univerzity v Jeně. Během působení v Jeně napsal své zásadní dílo ''Úvod do Starého zákona'' (''Einleitung in das Alte Testament''), které způsobilo průlom v chápání biblických knih (později stejně přistoupil i k Novému zákonu). Všechny nadpřirozené události ve Starém a Novém zákoně vysvětlil přírodními zákony a pověrami své doby. Zdůraznil, že většina biblických knih nemá jednoho autora. Zpochybnil též autorství řady biblických knih, například Mojžíšovo autorství Pentateuchu nebo Pavlovo autorství prvního a druhého listu Timoteovi a listu Titovi. Razil teorii o ztraceném původním aramejském evangeliu, ze kterého vycházeli všichni synoptičtí evangelisté. V roce 1776 založil první významný orientalistický časopis ''Repertorium für biblische und morgenländische Litteratur'', který redigoval až do roku 1788. V roce 1788 byl zvolen řádným profesorem v Göttingenu, kde přednášel nejen orientální jazyky a exegezi Starého a Nového zákona, ale také politické dějiny. Jeho syn Karl Friedrich se stal slavným právníkem. Získáno z Wikipedie